Nová zkušenost se změnou statutu svěřenského fondu

judr. pajerova

Jakými otázkami se nejčastěji zabývají zakladatelé svěřenských fondů? Lze změnit statut svěřenského fondu a jakým způsobem? Jak se ošetřuje nástupnictví správce svěřenského fondu? Na tyto a mnoho dalších otázek nám v rozhovoru odpověděla JUDr. Vladimíra Pajerová, zakládající partnerka advokátní kanceláře Pajerová Sedláčková ADVOKÁTKY, s.r.o.

Paní doktorko, máte bohaté zkušenosti se zakládáním svěřenských fondů, rovněž jste sama správcem. Můžete se s námi na základě vašich dlouhodobých zkušeností podělit o nejčastější otázky, na které se vás vaši klienti ptají? Případně s jakými problémy se potýkají?

„Otázek se objevuje samozřejmě mnoho, nicméně pravidelně se opakují otázky týkající se problematiky správce svěřenského fondu, zejména jeho výměna nebo nominování nového po smrti stávajícího a možnosti změny statutu s tímto související, protože významným principem fondu je jeho neměnnost. Problémem pak často bývá přílišná stručnost statutu svěřenského fondu. Myslím si, že někdy vzniknou velmi strohé statuty svěřenských fondů, což může ve výsledku dokonce omezovat činnost správce fondu. Je třeba najít rovnováhu v tom, která pravidla zahrnout do statutu a která by měla být součástí další související dokumentace, kterou lze měnit (mám tím na mysli např: smlouvu o svěřenském fondu uzavíranou mezi zakladatelem a svěřenskými správci, podmínky k této smlouvě).“

Takže je důležité statut svěřenského fondu rozpracovat do podrobností?

„Statut by měl ideálně obsahovat obligatorní zákonné náležitosti a základní rámec pravidel, jejich detailní rozpracování a všechny možné varianty řešení však můžou být v již zmíněné související dokumentaci. Pokud si zakládáte svěřenský fond jenom za účelem vložení konkrétní finanční částky (například milion korun českých) s jasným časovým rámcem (například na 5 let) – čili máte jasně limitovaný statut fondu dobou, účelem použití a podobně, stačí pouze jednoduchý statut. U komplikovanějších fondů, kde je víc správců, obmyšlených či způsobilých osob, různorodý či značný majetek, je však třeba myslet na mnoho dalších variant a situací, které mohou v budoucnu vyvstat a bude nezbytné je řešit, mám na mysli např: možnost jmenování náhradního správce, podmínky dispozice správců s majetkem apod. Důležitý je dohled nad správou fondu, tedy na činnost správců, zejména na dobu po smrti zakladatele. V zákoně není stanovena povinnost mít orgán dozoru ani forma dozoru nad správou fondu. Určitě ji však doporučuji. Ať už je to dozorčí rada, protektor nebo jinak nazvaná osoba dozoru. Je to osoba, která může nominovat nového správce svěřenského fondu, a zároveň kontroluje činnost správců. Je zde i poslední možnost, že nového správce jmenuje soud, ale když si představíte, jak „rychlé“ je v některých případech české soudnictví, nejedná se o ideální řešení… Zároveň se situací, kdy by se měnil správce svěřenského fondu na základě soudního rozhodnutí zatím v České republice nemáme žádnou zkušenost, což je pochopitelné, neboť svěřenské fondy jsou stále relativně novým institutem.“

Pojďme se blíže zaměřit na otázku změny statutu svěřenského fondu. Jak je tato problematika ošetřena zákonem? Máte se změnou statutu svěřenského fondu bližší zkušenost?

„Podle Občanského zákoníku je statut svěřenských fondů neměnný. V praxi se však objevují dva názorové proudy. Vedle zastánců striktní neměnnosti hledá druhý proud cestu logických argumentů: Pokud jsem například zakladatel s.r.o., mám možnost provést změny v zakladatelské listině prostřednictvím notářského zápisu. Podobně, když si založím nadaci, je možné měnit její statut. U svěřenského fondu však Občanský zákoník říká, že co je zapsáno ve statutu, to platí a měnit by se nemělo. Pokud má dojít ke změnám, tak pouze se souhlasem soudu.“

Jak se k tomuto problému stavíte ve vaší advokátní kanceláři?

„My už při založení svěřenských fondů trváme na tom, aby do notářských zápisů bylo zaneseno, že je možné statut změnit z rozhodnutí jeho zakladatele, i když se tomu někteří notáři trochu brání – náleží obvykle k prvnímu názorovému proudu, který tvrdí, že to zkrátka nejde. Druhou, neméně velkou skupinu odborníků na svěřenské fondy, představují profesionálové tvrdící, že by statut svěřenského fondu mělo být možno měnit nejenom rozhodnutím soudu, ale měl by tuto možnost mít i zakladatel, a to formou veřejné listiny, notářským zápisem. Ať už jde třeba jenom o změnu názvu, možnosti vytvoření orgánu pro dohled na činností správců nebo třeba změnu v okruhu způsobilých osob.“

Se změnou způsobilých osob ve statutu svěřenského fondu máte bližší zkušenost?

„Ano, v nedávné kauze, jež řešila naše advokátní kancelář, jsme se s tím přesně setkali – zakladatel svěřenského fondu chtěl dosáhnout změn ve výčtu způsobilých osob. V krátkosti: Zakladatel tohoto svěřenského fondu nebyl při jeho zakládání v dobrém vztahu se svými dětmi. Z toho důvodu označil jako osoby způsobilé děti svých dětí – vnoučata. Jak ale plynul čas, vztahy se narovnaly a zlepšily, zakladatel změnil názor a chtěl své dcery zahrnout do skupiny způsobilých osob, aby je posléze správce v případě splnění podmínek nebo smrti zakladatele, mohl nominovat mezi obmyšlené osoby.  Jedná se o kauzu starou přibližně 2 roky, kdy jsme podávali návrh na změnu statutu svěřenského fondu u příslušného soudu v Praze, podle místa bydliště jednoho ze správců fondu. Jednalo se o první kauzu svého druhu a soudkyně si vzhledem ke striktnímu výkladu Občanského zákoníku vyžádala před vydáním rozhodnutí ve věci samé několik doplnění a prohlášení, nicméně po přibližně půl roce nakonec změnu statutu svěřenského fondu povolila. Dnes tedy má zakladatel svěřenského fondu mezi způsobilými osobami uvedené i své děti. Byli jsme velmi rádi, že jsme dosáhli výsledku, že změna statutu byla možná.“

Konečně jste tedy dosáhli rozhodnutí soudu, od kterého se lze odrazit v příštích jednáních.

„Ano, nejedná se sice o rozhodnutí soudu vyšších instancí, ale určitě je možné toto rozhodnutí v budoucnu využít, protože může dalšímu soudci sloužit jako inspirace. Nejedná se o typický judikát, kdy se obvykle využívají rozhodnutí krajského, vrchního nebo Nejvyššího soudu, bylo však již několikrát citováno i zmíněno v odborných článcích.  Ke krajskému či dalším soudům vyšší instance se pravděpodobně doposud žádné řízení týkající se změny statutu svěřenského fondu nedostalo.“

Můžete říct, že se jedná například o zlom z hlediska nahlížení českého práva na institut svěřenského fondu?

„Zmíněné soudní rozhodnutí bych nenazvala zlomem, nicméně tento výsledek dokazuje, že změna statutu svěřenského fondu je možná.“

Zmínila jste listinu přání, můžete prosím přiblížit o jaký dokument se jedná?

„Jedná se o neformální a důvěrný dokument v anglické terminologii  nazývaný jako „memorandum of wishes“ v češtině obvykle označovaný jako listina přání, ve kterém zakladatel svěřenského fondu popisuje, jak si přeje, aby svěřenský fond fungoval, jak si přeje, aby se s majetkem, který je součástí svěřenského fondu naložilo např: kdo má být jmenován do funkce statutárního orgánu, jaké procentuální rozdělení  majetku mezi obmyšlené si představuje, kdo je oprávněn užívat/obývat případné nemovitosti apod.. Někteří zakladatelé si tuto listinu, její druhé paré (první by mělo být k dispozici správcům) ukládají u notáře nebo u advokáta do úschovy – obsah listiny přání sice není vymahatelný, nicméně správce fondu by podle ní měl konat.“

Je tedy lepší nechat listinu přání taky v úschově u notáře či advokáta?

„Nutné to není. Pokud je však listina u „autority“ může mít posléze na správce přeci jenom vliv, když mu ji předá advokát z úschovy. Jak jsem ale říkala, listina přání je nevymahatelná, takže se jedná spíše o možné morální působení na správce…“

Listina přání tedy není vymahatelná, ale jak říkáte, správce svěřenského fondu by podle ní měl konat. Výběr správce by tedy zakladatel asi neměl podcenit.

„Určitě. Správce svěřenského fondu je velice důležitá osoba a není snadné ji určit – v podstatě jí dáváte do rukou úplně všechno, správu vašeho majetku vyčleněného do svěřenského fondu. Musí to tedy být osoba důvěryhodná, u níž máte jistotu, že bude dodržovat pravidla stanovená statutem fondu, případně se řídit obsahem listiny přání a nebude se snažit obohatit… Další otázkou je nástupnictví – jakým způsobem nastavit systém náhradního správce, aby měl zakladatel fondu jistotu, že pokud zemře, nového správce jeho fondu jmenuje nějaká zodpovědná osoba. K tomu lze využít například kontrolního orgánu protektora, v zákoně se však konkrétně o protektorovi nebo dozorčí radě vůbec nehovoří. Při komplikovanější struktuře svěřenského fondu navrhujeme, aby správců fondu bylo několik.“  

Nad nástupnictvím na pozici správce svěřenského fondu by se tak mělo rovněž důkladně přemýšlet.

„Mělo by. Když ustanovíte protektora, dozorčí radu, máte osobu, která může v případě vaší smrti a následné smrti správce jmenovat správce nového. Vždy je však lepší mít správců svěřenského fondu víc. Nepředpokládá se, že zemřou všichni správci najednou, takže by měli být schopni nominovat správce nového. A pokud nastane v krajním případě situace, že všichni správci zemřou, není protektor nebo dozorčí rada, nebo jiný orgán, osoba, která má právní zájem na tom, aby fond měl správce, je nutné obrátit se na soud. Osobou, která může mít právní zájem na tom, aby fond měl správce, je osoba obmyšleného, kterému je určeno plnění z fondu. Obmyšlená osoba však musí o existenci svěřenského fondu vědět, aby mohla projevit o svůj nárok a zájem, aby se s fondem, respektive jeho majetkem, mohlo nakládat, jak bylo původním přáním zakladatele.“

Máte zkušenost s tím, že lidé zakládající si svěřenské fondy myslí takhle daleko dopředu? Jsou zodpovědní?

„Obyčejně přemýšlejí. Kladou si ty správné otázky, protože pokud to není pro zakladatele vyloženě krátkodobé řešení na 3-5 let – místo kam vloží rychle svůj majetek, aby byl v bezpečí – pak je to zcela přirozené. Zakladatelé často do svěřenských fondů vkládají celoživotní úspory nebo firmy, které budovali od píky, takže je to pro ně srdcová záležitost, a musí přemýšlet nad všemi případnými budoucími alternativami.“  

X