Svěřenský fond a exekuce na majetek svěřenského správce

Typickým znakem svěřenského fondu je, že zakladatel svěřenského fondu vymezuje a do fondu vyčleňuje určitou část svého majetku. Tím zakladateli zaniká k tomuto majetku jeho vlastnické právo a majetek se tak ocitá prakticky bez vlastníka. Veškerá vlastnická práva k majetku, vyčleněnému do svěřenského fondu, pak vykonává svěřenský správce, které jej spravuje ve prospěch předem určené osoby – obmyšleného.  

Uvedenému taktéž odpovídá obsah ustanovení § 1448 odst. 2 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), který stanoví, že vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku, přičemž vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.

Podstata celého případného problému je však v tom, že tento vyčleněný majetek je ve veřejných seznamech (například v katastru nemovitostí nebo obchodním rejstříku) veden přímo na jméno svěřenského správce s dodatkem, že se jedná o svěřenského správce. Tedy například u nemovitosti vyčleněné do svěřenského fondu bude v katastru nemovitostí v části A příslušného listu vlastnictví uvedeno vlastník / jiný oprávněný: Josef Novák, svěřenský správce. Z tohoto zápisu tedy plyne, jakkoli to však nemusí být na první pohled zcela zřejmé, že daná nemovitost není ve vlastnictví pana Josefa Nováka, ale naopak, že je vyčleněna do svěřenského fondu a je pouze spravována panem Josefem Novákem. Pokud by se totiž jednalo o vlastnictví pana Nováka, vypadal by zápis sice stejně, ale bylo by tam pouze jeho jméno bez dodatku „správce svěřenského fondu“. Skutečnost, že se správce zapisuje ve veřejných rejstřících do kolonky „vlastník“, vyplývá z faktu, že svěřenské fondy nemají právní subjektivitu a z tohoto důvodu nemohou být označeny za vlastníky, jakkoli takový majetek reálně patří jim.

Komplikace však nastávají v případě, kdy se pan Josef Novák osobně dostane do finančních potíží a jeho majetek je například postižen exekucí. Opakovaně se setkáváme s tím, že exekutorské úřady postihují ve veřejných rejstřících nejen majetek pana Nováka, ale snaží se postihnout i majetek u kterého je pan Novák veden jako svěřenský správce. Takový postup je však zcela v rozporu s platným právem a je potřeba se proti němu v exekučním řízení bránit.

Majetek vyčleněný do svěřenského fondu nemůže být postižen exekucí vedenou proti svěřenskému správci. V rámci exekučního řízení, vedeného proti osobě svěřenského správce, může být exekučně postižen pouze majetek ve vlastnictví tohoto správce – jakožto povinného. Svěřenský správce však vykonává pouze správu svěřenského fondu a jmění vyčleněné do svěřenského fondu tak rozhodně nenáleží do jeho osobního vlastnictví.

Oporu pro obranu proti neoprávněně vedené exekuci nalezneme v ust. § 256 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kde je stanoveno: „Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.“ Smyslem tohoto ustanovení je ochrana majetku třetích osob ve vztahu k vykonávacímu řízení, což poté přesně odpovídá situaci, kdy je exekuční řízení vedeno proti svěřenskému správci a majetek vyčleněný do svěřenského fondu tomuto svěřenskému správci vůbec nenáleží.

Proti tomuto kroku exekutora, který vedl k zahrnutí majetku vyčleněného do svěřenského fondu do majetku svěřenského správce, postiženého exekučním příkazem, však existuje účinná právní obrana v podobě návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu majetku povinného postiženého exekucí dle ustanovení § 68 zákona 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Tento návrh je oprávněna podat ta osoba, která je toho názoru, že má k věci vlastnické právo a že tedy nelze exekučně tuto věc postihnout, neboť nepatří povinnému. Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vždy svěřenský správce, tudíž osobou oprávněnou k podání tohoto návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu majetku je právě svěřenský správce. Pozice svěřenského správce je svým způsobem schizofrenní – zmiňovaný pan Novák je jednak jako soukromá osoba povinným, a na jeho majetek je exekuce vedena oprávněně, navíc současně je pan Novák svěřenským správcem a na majetek, který takto spravuje, nelze exekuci vést. Z uvedeného tedy plyne praktická rada – pokud by pan Novák podával návrh na vyškrtnutí věci, pak by se měl podepsat i s dodatkem, že je svěřenský správce. Tím bude jasně odlišeno, že daný návrh je podáván za svěřenský fond a nikoli za pana Nováka v jeho soukromé věci.

Exekutor je pak vždy povinen vyškrtnout věc ze soupisu, pokud během exekuce vyjde najevo, že v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, věc povinnému nepatří či patřit nemůže.

Z výše uvedeného plyne, že i když si zakladatel svěřenského fondu osobu svěřenského správce vybere s řádnou pečlivostí, může i tak nastat situace, kdy je proti tomuto správci zahájeno exekuční řízení. Důležité je však vědět, že i v případě, kdy exekutor nesprávně zařadí majetek vyčleněný do svěřenského fondu do soupisu majetku určeného k exekuci, lze se vůči tomuto kroku účinně bránit.