Svěřenské fondy: Jaká jsou nová pravidla a povinnosti? Rozhovor s notářem Petrem Dudou

Mgr. Petr Duda, notářský kandidát a zástupce Mgr. Šimona Kleina, notáře v Praze, odpovídal serveru BYZNYSVCESKU.CZ na otázky týkající se nové legislativy stran svěřenských fondů.

Pane magistře, nedávno byl novelizován zákon číslo 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Z této novelizace plynou nejen správcům svěřenských fondů nové povinnosti. Mohl byste je veřejnosti přiblížit?

Musím, se na začátku přiznat, že jsem se dlouho nesetkal s tím, že by někdo použil celý dlouhý název tohoto zákona. Skutečně smekám. My v právnických profesích pro zákon používáme anglickou zkratku AML.

K vaší otázce. Ano ke změně došlo. Česká republika musela do svého právního řádu promítnout směrnici Evropské unie. Ještě nás bude čekat novela zákona o evidenci skutečných majitelů. Ale to už odbíhám.

Takže došlo ke změnám vztahujícím se ke svěřenským fondům, jejich zakladatelům, správcům, notářům?

Ano, změny jsou zcela zásadní. Do 1. 1. 2021 žádné povinnosti podle AML zákona správci svěřenských fondů de facto neměli. Od 1. 1. se správci fondů stali povinnými osobami a AML zákon na ně dopadl plnou vahou. Stejně tak dopadl i na nás.

Poté co jsme všichni překonali počáteční šok, jsme se začali učit za pochodu a přizpůsobovat se. Museli jsme nejednou zavítat i do právní úpravy našich sousedů, abychom překonali některé výkladové nejasnosti v českém zákoně.

Jaké povinnosti to jsou?

To by bylo na dvouhodinovou přednášku. Pokusím se vyzdvihnout to nejpodstatnější a rozdělit to do několika kategoriích. Rovnou podotýkám, že povinnosti správce mnohde splývají s povinnostmi, které má notář.

Správce je povinnou osobou podle AML při zakládání nebo správě svěřenského fondu a při získávání a shromažďování peněžních prostředků nebo jiných hodnot pro svěřenský fond nebo za účelem jeho založení či správy. Toto pojetí velice široké a skutečně se vztahuje na přesuny majetku dovnitř fondu, uvnitř fondu a ven z fondu. První, čím bych začal je identifikace klienta.

Co tedy identifikace stručně obnáší?

Identifikace osoby, a teď se zaměřím pouze na fyzické osoby, se dělí podle toho, zda je tato osobně přítomna, nebo je zastoupena. Svěřenský správce v drtivé většině případů je s klientem v osobním kontaktu, takže Identifikaci osoby zástupce není třeba provádět. Identifikaci osoby není třeba provádět, pokud hodnota převáděného majetku nepřesahuje 1 000 EU (asi 25 000 Kč). Zde platí opět výjimka a sice, že se nejedná o politicky exponovanou osobu, nebo osobu na kterou doléhají mezinárodní sankce, případně pokud se nejedná o podezřelý obchod. Identifikací se rozumí ověření totožnosti z platného průkazu totožnosti. Je třeba zaznamenat údaje o tomto průkazu a dále údaje osoby samotné, tj. jméno (jména) a všechny příjmení, rodné číslo, datum narození, místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství.

To zní zajímavě, až exoticky. Co si pod tímto pojmem představit? Čistě jen voleného politika?

Politicky exponovaná osoba je opět velice široký pojem. Politicky exponovanou osobou jsou všechny osoby zastávající funkce v komunální politice na nejnižší úrovni až po tu nejvyšší (ministři, předseda vlády, prezident). Spadají sem též vysoce postavení státní úředníci, státní tajemník, vysoce postavení armádní nebo policejní důstojníci, soudci nejvyšších soudů, členové bankovní rady ČNB, statutární orgány státem vlastněných společností, velvyslanci atp.

Dále je potřeba zjistit, zda klient není osobou, vůči níž jsou uplatňovány mezinárodní sankce, případně zda není občanem státu, proti němuž jsou sankce uplatňovány.

Jsou takové státy a osoby? Například?

Samozřejmě jsou vedeny ve speciálním seznamu. Jak státy, například Severní Korea, tak jednotlivé osoby, například prezident Běloruska.

Rozumím. Abychom ale neutekli od tématu, jaké další kontroly, které musí správce provést?

Další kontrolou je zjistit původ peněz a zda pocházejí z příjmů v souladu s AML zákonem. Zde je úkolem správce zjistit (prohlášením klienta) z jakých zdrojů pocházejí peníze. Zda se jedná o příjmy z podnikání, závislé činnosti, zda se jedná o prostředky získané darem, dědictvím či z úvěru. Pokud by se jednalo například o darované prostředky, vyžádat si kopii darovací smlouvy. V případě že by měl správce podezření, že peníze (majetek) vkládaný do fondu převyšuje majetkové poměry zakladatele, spadla by transakce pod režim podezřelého obchodu, a správce musí požádat zakladatele o konkrétnější doložení původu majetku. Důležité je používat zdravý selský rozum a intuici. Pokud by měl správce podezření, nebo mu něco úplně nesedělo, raději prověřit a zaznamenat, aby nedocházelo k tomu, budou třetí osoby „propírat“ přes fond peníze.

Účel transakce je opět zajímavá a trochu komplikovaná věc, kterou musí správce zjistit. Účel transakce (v našem případě založení svěřenského fondu) je možno primárně zjistit z účelu pro který je fond zakládán. Bývá jím zejména podpora obmyšlených osob (vesměs rodinných příslušníků), zajištění například bytových potřeb, zajištění pro důchod atp. Pokud fond zakládá zakladatel, který je též obmyšlenou osobou s tím, že po jeho smrti, pak budou obmyšlenými osobami jeho děti a účelem je přilepšení k důchodu, pak je podle mého názoru účel prokázán.  Pokud by se jednalo o svěřenský fond pro veřejně prospěšné účely, účel bude též potřeba prověřit, zda by nemohl být zneužit ve prospěch skupin s nezákonnými úmysly.

Zmiňoval jste podezřelý obchod. Jak je možné jej poznat? Existuje třeba seznam podezřelých obchodů či jiných obdobných aktivit?

Podezřelý obchod. Podezřelý obchod je velice obecně znějící pojem. Není přesně definován, a i AML zákon obsahuje jen demonstrativní výčet toho, kdy je možno obchod považovat za podezřelý. Podezřelé je například, když:

  • klient provádí převody majetku, které zjevně nemají ekonomický důvod, nebo provádí složité nebo neobvykle objemné obchody,
  • prostředky, s nimiž klient nakládá, zjevně neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům,
  • klient vykonává činnosti, které mohou napomáhat zastření jeho totožnosti nebo zastření totožnosti skutečného majitele peněz,
  • klientem je občanem státu, který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje opatření proti praní špinavých peněz,
  • správce má pochybnosti o pravdivosti získaných identifikačních údajů o klientovi,
  • klient se odmítá podrobit kontrole nebo odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná.

Nutno dodat, že o podezřelý obchod se jedná vždy, pokud se jakkoliv (v nejširším slova smyslu) týká osob nebo věcí, vůči nimž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce.

AML zákon rozděluje povinnosti povinné osoby (správce fondu) do skupin, kdy pro každou platí určitá specifika. Dělení je na identifikaci, kontrolu, zesílenou kontrolu a zjednodušenou identifikaci. Ovšem to by bylo na další samostatnou přednášku.

To je vskutku poměrně obsáhlé i v takto zkrácené verzi. Jaké požadavky jsou tedy na klienty jakožto zakladatele fondu kladeny? Nebo spíše jak to prakticky probíhá?

Prakticky to probíhá poměrně jednoduše. K identifikaci klienta jakožto zakladatele postačí okopírovaný občanský průkaz. Samozřejmě s jeho souhlasem kvůli GDPR. Co se týče účelu transakce a původu peněz, tam klient vyplní „dotazník“, jehož kostru jsem pro tyto účely připravil. Některé údaje vyplní, jiné vyškrtá, jiné zakroužkuje. Tento dotazník podepíše a má hotovo. V případě, že je klient zastoupen, vyplní tento dotazník se správcem nebo se svým zplnomocněným zástupcem. Kdyby byly nejasnosti nebo by došlo k chybám z přehlédnutí, tento dotazník s klientem opravím, případně doplním.

K ověření, že klient není skutečně politicky exponovanou osobou je třeba použít internetu a tzv. si ho „vygooglit“. Co se týče osob stižených mezinárodními sankcemi, tak zde je třeba provést kontrolu v tzv. sankčním seznamu, opět přes internet. Ohledně původu peněz je prvním odrazovým můstkem opět prohlášení klienta. Pokud by se jednalo například o starou babičku tady od nás z Nuslí, která celý život pracovala kupříkladu jako vědecký pracovník na Akademii věd, která je již desátým rokem v důchodu, stará se na plný úvazek o vnoučata, a která se rozhodne založit fond „na důchod“ a vložit do něj 400 000 Kč, a současně si přeje, aby lidově řečeno „po její přešel fond na její děti“, tak na tomto není nic podezřelého. Paní má své celoživotní úspory a původ těchto úspor je též jasný. Na druhou stranu, pokud by chtěl fond založit například muž podivného vzezření a oděvu, který má problém se podepsat a formulovat větu, pracuje „na dohodu“ ve sběrně surovin, nemá představu o tom, co svěřenský fond vůbec je a vkládat chce 500 000 Kč, pak se toto jeví jako podezřelý obchod. Při podobném posuzování klienta a transakce je důležité používat zdravý selský rozum a intuici. Pokud mám podezření, nebo mi něco úplně nesedí, raději prověřit a zaznamenat, případně nahlásit FAU.

Správci by měli dávat též pozor na to, aby prostřednictvím fondu klient nevyváděl svůj majetek před existujícími věřiteli. Na to velký pozor.

Zvládají tyto své nové povinnosti správci fondů dobře?

Bezpochyby zvládají. Po překonání počátečního šoku, kdy novela AML zákona byla schválena 1. 12. 2020, 17. 12. 2020 vyšla ve Sbírce zákonů a účinná byla od 1. 1. 2021, se správci velmi rychle přizpůsobili. Naučili se vyžadovat veškeré potřebné dokumenty důležité pro identifikaci klienta a pro zjištění původu peněz. S doladěním drobných detailů se na nás případně vždy obrátili, takže se domnívám, že povinnostem vyplývajícím z AML zákona jsou schopni dostát.

Co jim bohužel nezávidím je zvýšená administrativní zátěž a lidově řečeno „papíry navíc“. Vše si musí archivovat a schraňovat.

Setkal jste se někdy se situací, že by zakladatel odmítl potřebné podklady k identifikaci dodat?

Naštěstí ne. Naštěstí říkám proto, že bychom jako povinné subjekty, a to jak správce, tak notář, museli takového klienta nahlásit FAU. Respektive nahlásit to, že se může jednat o podezřelý obchod.

Zcela rozumím tomu, že lidem není příjemné se finančně „obnažovat“ před cizími osobami. Těm, kteří mají obavy, pochybnosti a nedůvěru, jsem vždy schopen vysvětlit, že se není čeho obávat, pokud nemají co skrývat. Což je drtivá většina občanů České republiky. Pokud mi například chodí výplata na účet, pravidelně si spořím a své příjmy daním, tak automaticky procházím AML kontrolou ze strany vlastní banky, která je též povinným subjektem kontroly, a ani o tom neví. Správce fondu je osobou, před kterou se finančně „obnažím“ tak jako tak. Notář, který svěřenský fond zakládá je vázán zákonnou povinností mlčenlivosti. Klientům říkám, že notář je jako lékař nebo kněz. A jakmile se fond založí, notářský spis se uloží do spisovny, kde na něj bude deset let sedat prach do doby, než se skartuje.

Zakládáte svěřenské fondy často?

Poměrně ano. Jejich obliba u veřejnosti roste. Pomalu ale jistě se svěřenské fondy „usazují“ a využívají. Je to dobrý způsob pro uložení a ochranu peněz, případně pro investice. Například v zemích, kde mají svěřenské fondy, alias trusty, dlouholetou tradici a jsou pevnou součástí jejich právního systému, se využívají často. Podívejme se třeba na Rockefellerův trust a jeho dlouhou historii. V Kanadě kupříkladu svěřenské fondy zakládají samotné banky pro své klienty v rámci investičních produktů.

V naších luzích a hájích jsou svěřenské fondu od roku 2014, takže s nimi nejsme úplně sžití. Ale to se pomalu a jistě mění.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně pracovních úspěchů.